Kdo má mít v tomto závazkovém vztahu zodpovědnost? Věřitel? Dlužník? Mají se o ni podělit? Těžká otázka...
Potenciální dlužník, říkejme mu třeba pan Snílek, dlouho sní o exotické dovolené. Vzhledem k tomu, že z výplaty mu každý měsíc nějaký ten tisíc zbyde, má dvě možnosti, jak se zachovat. Buď si bude uspořené penízky dávat stranou a za dva tři roky může vyrazit nebo si půjčí, vyrazí hned a bude ji sedm let splácet. Pan Snílek chce samozřejmě vyrazit ihned, má stálou práci a splátku 1200 Kč měsíčně nepovažuje za nějaké nezodpovědné zadlužování se. Tak proč by čekal?
Ostatně dnešní doba k takovýmto krokům přímo vybízí... Ze všech stran slyšíte: “Do pěti minut máte na účtu 50000 Kč jen za 800 Kč měsíčně!“ Je to jako na pouti, velmi lákavé atrakce zářící všemi barvami. Kdo by odolal...? Navíc pokud je panu Snílkovi za těchto „podmínek“ někdo ochoten půjčit, je přece jeho zodpovědnost, jak si ty své podmínky nastavil...
Pro potenciálního věřitele, nazveme si ho třeba Sny na prodej s.r.o., je pan Snílek klient, a proto je třeba se k němu tak chovat. Pokud se na půjčování peněz díváme jako na jakoukoliv jinou službu, je jasné, že Sny na prodej s.r.o. vyjdou svému klientovi maximálně vstříc a službu mu co nejvíce zpříjemní. Jde přeci o to, aby si vybral právě je. Žádné podmínky si nekladou, na nic se neptají, pouze prodají službu. Navíc pokud někdo chce služeb firmy Sny na prodej s.r.o. využít, je přeci jeho zodpovědnost, zda na to má....
Super, oba mají jasno, všichni budou spokojeni, jdeme do toho.
A jak skončí tahle pohádka? Místo klasického... „a žili šťastně až do smrti...“, pan Snílek možná přijde o práci, onemocní nebo se rozvede a jednoho dne mi přijde na stůl exekuční návrh, ve kterém bude společnost Sny na prodej s.r.o. vymáhat po svém váženém klientu, panu Snílkovi, částku přesahující jeho možnosti. Pan Snílek přijde o všechny skutečné sny, zbudou jen noční můry a společnost na sladké sny bude mít sama bezesné noci, protože své peníze už pravděpodobně neuvidí. Ona totiž zodpovědnost není žádný horký brambor, který se dá přehodit na druhé. Pak se z ní totiž lehce stává bumerang, s nímž přiletí zpátky i to okřídlené, že „za blbost se platí“. Otázka je, jestli taková lekce za to stojí.